Vratislav Beleni
2023-2024
Sobota pět ráno.
“Žádná snídaně! Musíš do nižší váhovky!”
Sportovní hala, propocený tatami, nekonečné čekání. Soustředění / čekání / zápas. “Jdu s kámošem, ten mě minule dal na Ippon… Nazdáááár, ať vyhraje ten lepší!” Podání ruky / úklona / půl minuta / další zápas / pět sekund.
“Sakra, zase stejná chyba jako minule… ”
Slzy / další zápas / minuta / bez medajle?
“Není důležité jestli prohraju, ale jak prohraju!”
Konec / čekání / loučení.
“Měj se, příště ti to vrátím”
Cesta domů / únava / večer.
Takto vypadá běžný turnaj těchto malých judistů. Bojují spolu ze všech sil, přesto jsou velcí kamarádi s obrovským vzájemným respektem. Každou prohrou roste jejich odhodlání být lepší a přitom výhra není to hlavní. Tohle je Judo, judo s velkým J. Tihle malí velcí srdcaři nechávají svá srdce a slzy na tatami. Pro sebe, pro tým a sport, který v nich vytváří dnes tak přehlížené hodnoty.
Respekt. Úctu. Pokoru.
