Záblesky z Oděsy / Kevin V. Ton

Ukrajina / Oděsa / 2019 – 2020

Dorazíte-li do Oděsy vlakem, může se stát, že vás z rozhlasu na hlavním nádraží přivítá hlas Leonida Utesova s tklivou, leč krásnou písní U Černého moře. A podobný dojem jako písnička ve mě během několika cest zanechala sama Oděsa. Přístavní město, které imperátorským dekretem založila Kateřina Veliká roku 1784. Město, které zažilo překotný rozvoj průmyslový i kulturní, až se koncem devatenáctého století stalo třetím největším městem Ruska. Město, které zažilo několik let bojů během utváření Sovětského svazu. Město, které vidělo masakry židů na přelomu let 1941 a 1942 během rumunské a německé okupace, kdy jich během holokaustu přišlo o život na pětatřicet tisíc. Město, které pak získala zpět Rudá armáda v dubnu čtyřičtyřicátého, kdy ji vedl, u nás Pelíškama proslavený, Maršál Malinovskij. Město, kde spolu dnes žije na sto třicet národností. Město, po kterém čerstvý mořský vzduch roznáší vůně nespočtu květin a stromů.

Veškeré útrapy, ale i radosti dávných i nedávných dějin města jsou cítit na každém kroku. A přesto tady člověk lehce uvěří slovům výše zmiňované písně: “ A život zůstane navždy krásný, ať už jste staří nebo mladí.”