Vladimír Hudeček
Kroměříž 2016–2017
Většina míst, ve kterých jsem se v životě vyskytl, měla svoje neoficiální neurologická centra. U popelářů to byly schody s kuřárnou, na kterých se celý den potkávali všichni, kdo ve firmě pracovali a při cigaretě, kafi nebo svačině probírali všechno od výše aktuální výplaty, přes problémy s kontejnerama na place až po nohy nové mladé účetní. A Tonda z nakladače tam měl svůj flek, na který ho vždycky každý pustil, aby si mohl dát své cígo, kafe a tatranku.
